Podle Pataňdžaliho je známých, přesně daných, 8 cest jógy, které jsou součástí tzv. Rádžajógy, neboli královské stezky. Těchto osm stupňů má člověku ukázat a vést ho směrem takovým, aby byl schopný kontrolovat svou mysl a posilovat a vnímat své tělo. Cílem je fyzická I psychická rovnováha.

Hlavním smyslem této stezky je tedy práce na sobě. Je důležité si totiž uvědomit, že ze zdravého středu, kterým jsme každý sám o sobě, vychází vše ostatní.

Těch osm cest má své názvy. Patří sem Jáma, Nijáma, Ásana, Pránájáma, Pratjáhára, Dháraná, Dhjána a Samádhi.

Při dosahování stavu harmonie sehrávají roli všechny stupně jógy, jednotlivě se prolínají a podporují jedna druhou.

Teď již blíže k prvnímu stupni Jáma. Sem patří všeobecné etické principy, které nám říkají, co bychom dělat neměli. Patandžálí tento první stupeň rozděluje na pět principů: Ahinsa – neubližování, nenásilí. Satja – pravdivost, pravdomluvnost. Brahmačárja – zdrženlivost a Aparigráha – neshromažďování. Tyto principy jsou univerzální a tvoří základ jógy. Jáma tvoří základ morálního chování adepta jógy. Rozvíjí sebedisciplínu a klidnou mysl.

Ahinsa, jejíž podstatou je neubližování a nenásilí jak k sobě samému, tak ke každé živé bytosti, a to jak myšlenkou, tak i slovem či činem. Není to pouze o neubližování, ale i o vzdání se nenávisti. Základem tohoto principu je soustředění se na soucit, přátelství k sobě samému a k osobám okolo sebe, ke všemu, co konáme.

Astéja je nepřivlastňování, nekradení. Měli bychom se zbavit závisti a žádostivosti.  Opět vůči okolí, tak vůči sobě, a to jak na materiální úrovni, tak i na úrovni mentální.                                    

Brahmačarja znamená zdrženlivost. Jedná se o čistotu mysli a jednání. Často bývá vztahováno pouze k sexuální oblasti. Jedná se ale obecně o střídmost.

Aparigráha znamená nepřivlastňování si cizích věcí, a to je myšleno nejen v materiálním slova smyslu, ale i v duchovním rozměru. Není důležité kolik, čeho máme, ale jakým způsobem toho v životě užíváme.  Znamená také nepřipoutanost, neulpívání. Ulpívání nás odvádí od „tady a teď“.

Satja je nelhaní. Nelhaní nejen ostatním, ale hlavně také sobě. Vyjadřuje pravdivost v myšlenkách, mluveném slovu i v činech. Vše se musí shodovat s tím, co člověk činní. Jedinec, který je čestný k sobě i k ostatním, shledává život jednoduchým a je schopen udržet si své myšlenky na vysoké duchovní úrovni.

Tyto uvedené principy by měl dodržovat každý člověk, neustále.  Vytváří si tak tzv. Očištěný stav lidství. Realizování těchto principů ve svém životě je důležitý základ, který pomůže k dalším cestám, dalším stupňům, ke svému seberozvoji. Skrz tyto principy člověk kontroluje egocentrické tendence, který člověčí tvor má. Dodržováním všeho zmíněného může člověk pak prožívat nové zkušenosti, může růst.

Druhý stupeň je, jak již bylo zmíněno Nijáma. Na rozdíl od Jámy se jedná o pět činností, které bychom měli dělat. Někdy se označují jako příkazy. Jsou to osobní principy, které je třeba dodržovat.

Pod tento druhý stupeň patří Sauča, čistota, a to jak těla, tak I duše. Zjednodušeně řečeno, je třeba se zbavit negativních myšlenek, emocí a předsudků.                                                               

Další je Santóša, spokojenost. Klid mysli. Spokojený člověk je vyrovnaný. Bez negativních myšlenek. Na této vnitřní harmonii je třeba aktivně neustále pracovat.                                                

Tapas je sebekázeň, zapálení pro věc, disciplína. Je to vyvarování se lenosti a pohodlnosti. Mít se pod kontrolou. Přijmout skutečnosti, ale nezpohodlnět. Být pánem sám nad sebou.                                                                   

Svadhjája je sebepoznání.  Člověk by měl věnovat všemu pozornost a studiem a životními situacemi poznávat sám sebe. Je to celoživotní proces.                                                                               

Išvarapranidhána je uctívání nejvyššího principu. Jedná se o určitou pokoru, o uctívání něčeho vyššího, respektování toho, co nás převyšuje.

Další částí jsou tzv. Ásany, tedy jógové tělesné pozice.  Cílem je nastolení harmonie těla a mysli. Ásany pomáhají prostřednictvím silnějšího, zdravějšího tělesného obalu čelit nejrůznějším životním situacím. Je to širokou společností ta část, která je vnímána jako cesta ke zdraví. Tělo sílí, efektivně využívá všechny svoje psychické i mentální rezervy. Skrze tělesné zdraví se vytvoří lepší podmínky k větší sebe vnímavosti a duchovnímu vzestupu. Pohyb obecně ovlivňuje psychiku člověka, smyslové vjemy, soustředěnost, dech. 

Důležité je si také uvědomit jednu skutečnost a to je, že dobré zdraví nelze považovat za samozřejmost, musíme o něj pečovat. Jóga nás učí, že ho lze dosáhnout pomocí ásan. K tomu, aby se praktikování Ásan ale stalo kvalitním, je potřeba mít tapas – sebeovládání – zápal.

Ásany jsou spjaty se všemi stupni jógy. Pramení v etických zásadách a končí v duchovnosti. Jóga využívá tělesná cvičení a kontrolu mysli, aby v pozdějších stádiích tělo i mysl harmonizovaly s duší. Každá ásana se vyznačuje svým osobitým významem a tvarem. Existují polohy a soubory poloh, které mají nejrůznější účinky: stimulující, uklidňující, energizující, vytvářející odolnost, sílu koncentrace, zlepšující spánek, vnitřně uklidňující. Obecně lze například říci, že polohy ve stoji povzbuzují, polohy v sedu zklidňují, torzní polohy pročišťují, polohy v lehu na zádech přinášejí odpočinek, polohy v lehu na břiše energizují, obrácené polohy rozvíjejí psychickou sílu, rovnovážné polohy navozují pocit lehkosti, záklonové polohy osvěžují a dynamické cvičební sestavy podněcují k aktivitě. Tělo se při ásanách okysličuje, zvyšuje se odolnost, kapacita plic, zlepšuje se srdeční činnost, svalový tonus, oběhový systém a dýchání.

Je vždy důležité správně dýchat. Naváži tedy rovnou na další, čtvrtý stupeň a tím je Pranajáma. Pránájáma je práce s pránou, tedy s životní energií. Pro zjednodušení se ale obecně pránájáma vysvětluje právě jako dechová cvičení. Učíme se koncentrovat se na dech, na jeho rytmus, délku, intenzitu, zklidnit ho, ovlivnit ho, umět pracovat s pránou.

Součástí dýchacího systému jsou i energetické zámky těla – bandhy. V praxi pozic používáme mula a udiána bandhu. Při samostatných dýchacích cvičeních, oddělených od praxe pozic, používáme i džalandara bandhu.

Dech a práce s ním je prostředek pro zastavování myšlenek. Některá pokročilá dechová cvičení se učí nejdříve po letech jógové praxe, protože vyžadují připravený energetický systém, ovládání energetických zámků, tak i připravené tělo – otevřené pozicemi – na vzpřímený sed bez bolesti a rušení pozornosti, ale ze všeho nejvíc vyžadují mysl připravenou tréninkem zastavování proudu myšlenek a schopnost nevyvolávat stresové reakce – například při zádrži dechu.

Pátý stupeň 8. dílné stezky je Pratjahára, stažení pozornosti od smyslových vjemů a její obrácení dovnitř.  Jinými slovy také ovládnutí smyslů, či ještě lépe, odtažení smyslů od smyslových vzruchů. Nejprve si všechny smyslové vjemy plně uvědomíme, a pak si jich přestaneme všímat. Naše mysl se jimi nebude zabývat. Obrátíme pozornost na sebe sama, na své konání, myšlení a postoje či vztahy k světu, na dechový proces a jeho vliv na fyzickou i energetickou rovinu našeho bytí.  Praktikování Pratjaháry nás vede k schopnosti se ve své mysli koncentrovat. Běžný tok myšlenek v hlavě zužovat na pouze ty výlučně potřebné a budovat schopnost své myšlenky a pozornost přesně zamířit. Vyčistit mysl od myšlenek nepotřebných.

Šestý stupeň stezky je Dhárana, koncentrace, tedy soustředění se na nějaký předmět nebo obraz. Je to koncentrace dovnitř. Je to způsob, jak ovládnout svou soustředěnost, tříbit svou pozornost. Klíčové jsou drišti, směr pohledu v každé vinyase a pozici. Soustředění pohledu pomáhá udržet pozornost na pozice, na přítomný okamžik, co se právě děje. Připravujeme se tímto na meditaci.

Sedmý stupeň je Dhjána, tedy meditace neboli rozjímání o daném předmětu. Trénujeme mysl, aby se vědomě dokázala zbavit toků myšlenek a došlo tedy ke stavu meditace. Meditovat se dá v jakékoli pozici. Tradičně ale probíhá v lotosovém sedu. V tomto sedu proudí energie tělem nejlépe, čakry jsou srovnané v jedné linii. Člověk se v tomto stavu pak setkává sám se sebou.

Osmý, nejvyšší stupeň je Samádhí, Koncentrace na nejvyšší princip. Měl by to být vlastně poslední krok a cíl jógy. Je to absolutní spojení se sebou. Bývá také popisován jako stav jednoty.

Celá tato stezka je zaměřena na postupnou práci na sobě. Každý krok na této cestě nás obohatí a vnitřně posílí.

Nejkrásnější a zároveň nejtěžší na této cestě je, že si svou cestu, tj. cestu k sobě samému, každý jdeme po svém. Protože každý jsme jiný. Unikátní. Je to cesta, která nám dává správný životní směr. Tak bych tedy vysvětlila jednotlivé cesty, co znamenají, jak to chápu já. Ve svých lekcích se snažím tyto principy připomínat, aby si je lidé uvědomovali. Aby se to snažili vnímat jak při jógové praxi ve studiu, při cvičení doma, ale aby vnášeli tyto principy a cesty do svého každodenního života.

Zpět